Bezpečnost obalů potravin

Obsah hygienických norem pro balení potravin je nedokonalý

(1) V současné době neexistují jednotné normy pro obalové materiály pro zdravé potraviny, které by v tuzemsku měly jednotné a standardizované vlastnosti a standardizované vlastnosti materiálů pro obaly pro zdravé potraviny se používají pouze u malého počtu výrobků. Standardní pravidla se používají například v normě GB/T10004 – 2008 pro flexibilní obaly, plastové kompozitní fólie, sáčky a suché extrudované směsi, a v příslušných ustanoveních jsou uvedeny indikátory zbytků rozpouštědel.

(2) Většina hygienických norem pro obalové materiály potravin v současnosti není použitelná pro stále více druhů obalů potravin. Různé země stanovují cíle pro detekci zbytků rozpouštědel. V normě GB/T10004 z roku 2008 o balení plastových kompozitních fólií, sáčků a suchých extrudovaných směsí je „hlavním ustanovením standardu, že zbytkové množství rozpouštědla nesmí překročit 5 mg/m2, ale nespecifikuje se, o jaký druh rozpouštědla se jedná. V rozmezí 5 mg/m2 není uvedeno podrobnější rozdělení množství rozpouštědla. Národní hygienická norma také zakazuje používání plastového odpadu jako suroviny pro výrobu plastových nádob na potraviny. Existuje však také větší omezení škodlivosti, které vznikají při výrobě průmyslových surovin z plastových nádob na potraviny. Pro standardy plastových nádob je index příliš volný, a proto národní normalizační výbor v současné době pracuje na aktualizaci a vylepšení normy.

(3) Většina norem pro obalové materiály neobsahuje pouze požadavek na detekci zbytků rozpouštědel a popisuje několik jednoduchých senzorických ukazatelů, jako je například balicí materiál, který nesmí mít zvláštní zápach, namáčecí tekutina v balení, apod., ale neexistují ani žádné specifické kvantitativní požadavky. V procesu výroby obalů potravin se nevyhnutelně vyskytují zbytková rozpouštědla. Při hlubotisku plastových kompozitních materiálů a procesu suchého tisku rozpouštědlem je nutné použít velké množství organických rozpouštědel, jako je toluen, ethylacetát a ethylketon atd. V souladu s požadavky procesu by se rozpouštědlo mělo během výroby odpařovat, ale z různých důvodů se ve skutečné výrobě vždy objeví více či méně ne zcela těkavé rozpouštědlo, známé jako zbytková rozpouštědla. Zbytková rozpouštědla jsou kombinací několika druhů rozpouštědel. Obvykle, když je obsah zbytkových rozpouštědel pod určitou prahovou hodnotou, čich člověka jeho přítomnost necítí, ale vysoké množství zbytků rozpouštědel smysly vnímat ano. Například PVC (plastové fólie) má silné rakovinotvorné účinky v domácnostech. 《GB9681— 1988 Norma pro hygienu potravinářských výrobků z PVC pro balení potravin 've specifickém ustanovení' je obsah monomeru vinylchloridu menší nebo roven 1 mg na kilogram. Monomer vinylchloridu obsažený v PVC fólii po jeho obsažení přispívá k lidskému tělu a má karcinogenní účinky. Evropská unie, Spojené státy a Japonsko zakázaly používání tohoto produktu v potravinářství. Několikrát to bylo aktualizováno, ale většinou se mění některé z těchto parametrů. "Události týkající se potravinové fólie a průběžné události; opět odhalily, že příslušné normy naší země vydaly zpoždění v práci. Proto je nezbytné vyvinout kvantitativní index pro detekci zbytků rozpouštědel v materiálech pro balení potravin.